Věnováno Nádherným tvorům

Ahoj tak sem se dostala k prvnímu příběhu a ten je o tom jak jsem jela s koníkem Báry natáčet film. Koníky jsme nakládali asi v devět hodin ráno do přepravníku. Sherryna byla do přepravníku naložena k hnědce Sagitě, která se okamžitě když se Sherry naložila zakousla do ohlávky a nechtěla se pustit. Bára řekla, že by se měla Sagita přivázat nakrátko, že se budou kousat. Ale Milan (bývalý stájník) řekl, že to bude v pohodě. Zavřeli jsme přepravník a vyrazily. Ale asi hned po kilometru se začal přepravník houpat a proto jsme zastavily. Martin Koťatko hlavní vedoucí výpravy se šel podívat co se děje ale než otevřel přepravník byl klid a my vyrazili dál. V Praze jsme zastavili na benzínce, protože jsme čekali na druhé auto, které vezlo další dva koně. Martin s Aničkou od Waina si šli koupit něco do žaludku a já jsem se rozhodla, že místo abych seděla v autě tak se půjdu kouknout na koně. Když sem otevřela přepravník tak jsem nechtěla věřit svým očím. Sagita měla čumak od krve a Sherry měla skobu na nose. A já protože nemám moc ráda krev nevěděla co mám dělat tak jsem si sedla pod Sherry ruce celé od krve tekly mi slzy po tváři a řvala sem na Sagitu, že je blbá najednou přišla Anička a vyndala z tašky balíček kapesníku. Sherry jsme očistily trošku ošetřily my jsme se umily a jeli dál. A sagitu jsme samozřejmě přivázali nakrátko. Asi po hodině a půl jsme konečně byli na místě vyndali jsme koníky vyčistili a začali jsme schánět dezinfekci na Sherrynin nos. To se nám povedlo a tak jsme ránu s Aničkou ránu vyčistily a přelepily aby se jí kůže pořád neodklápěla. Na nátáčení se Sherry hrozně líbila lidem od kamer, protože měla točit scénu jak jde z bitvy. Bylo tam spousty rytířů, kteří se celý den tahaly s těžkými meči a štíty. Ale když šli okolo Sherry a nesli si ke svačině jablko a viděli jí tak řekli chudáčku to tě musí bolet a jablko dostala. Takhle těch jablek dostala asi deset. V jedenáct hodin večer jsme konečně vyrazily směr domov. Doma dostali koníci mrkev a šlo se spát. Ráno když Bára přijela na Ranch trochu se lekla ale zavolal jse veterinář (Iljä, který nám vždy se vším pomůže) a ten řekl, že to skoro nic není a kůžikterou jsme s Aničkou cely den lepily aby se neodklápěla ustříhl.(fotka která je u článku přiložená je vyfocená hned po zákroku Ilji). Bára se o Sherry tak dobře starala, že asi po měsíci měla ránu zahojenou a není na ní skoro nic vidět. Nakonec jsme zjistily, že nos jí takhle neskousala Sagita, ale když Sagita Sherry kousla do krku Sherry sebou trhla a nos si rozsekla o mříž, která je na okénku u přepravníku. Nemám ale jen historky o smutných příbezích ale to až bude zase čas tak se mějte hezky a ahoj příště Nicky