Já Já jenom já
4. 3. 2009
NĚCO MÁLO O MNĚ
Ahoj Takže já se jmenuji Nicole Šoltysová a bydlím v malé Vesničce kousek od Berouna, která se jmenuje Libečov.Jsem asi tak normální 15 tiletá holka co miluje koně. Má ráda tancování, samozřejmě taky kluky a spoustu jiných věcí. A jak moje láska ke koním vlastně začala? To si teď můžete přečíst
. V roce 1996 za tátou přišel pan Koťátko, který se ho zeptal zda by ho mohl odvézt na Mistrovství České Republiky v Rodeu, které bylo u Hradce Králové. Táta souhlasil a tím to všechno začalo. V roce 1997 jsem se poprvé posadila na koňský hřbet
. Bylo to na rodeu shodou okolností opět v Hradci Královém a to na koni pozdějšího kamaráda táty Jimmyho Magury. A pak už stačilo jen málo a my jsme měli našeho prvního koně
. Byla to kobylka Anglického Polokrevníka a měla asi 170cm v kohoutku. Asi po týdnu co jsme si jí přivezly domů začala kulhat. Mysleli jsme si, že někde jen špatně šlápla, ale ukázalo se že bývalá majitelka jí nohy napíchala a proto vypadala tak zdravě. Rodiče jí platily veterináře ale nebylo to nic platné peníze docházeli a tak jsme jí museli prodat
. Táta se zařek, že koně už mít nikdy nechce. Ale v roce 1999 táta musel jet na služební cestu na Moravu kde měl za úkol vybrat a přivézt tažného koně plemena Norik pro majitele firmy, u které táta pracoval. Při návštěvě hřebčína v Makově u Olomouce se vhodný kůň pro firmu nenašel, ale zato ve výběhu kde byli parkuroví koně. A tam byla i naše druhá kobylka. Tyto klisny byli vyřazeny z chovu a jak táta říká měli zaplacené jízdenky směr Itálie. A tam se našla i naše druhá kobylka tentokrát Českého Teplokrevníka. Byla to hnědka s býlímy podkolenkami a měla asi 183 cm v kohoutku. Začali jsme jí říkat Indie. Indinka uměla všechno a byla tak hodná, že když mi bylo pět let tak jsem jí ležela pod nohama, běhala mezi nohama osmičky, dávala jsem si její těžkou nožku přes rameno a nejradši se opírala o její zadní nohy. Když jsem na ní chtěla vylézt bylo to docela složitý,
kvůli její velikosti, ale to bych nebyla já abych si neporadila. Ve stáji byl velký kamenný žlab po kterém jsem naší milé kobylce vyšplhala na krk a pak přeručkovala na záda. A mohla jsem vyrazit. Z nějakým sedláním jsem si hlavu nelámala. Ale potom taťka začal podnikat a na koníka bylo pořád míň a míň času tak jsme byli donuceni ho prodat. Teď má Indinka pod sebou tři hříbátka a snad si žije dobře. Na koně jsem se od šesti let neposadila ale když mi bylo asi tak třináct začala jsem chodit k tátovému kamarádovi Martinu Koťátkovi na Ranch Double M kde jsem poznala moc hodný lidi a začala znovu jezdit. Teď si minimálně jednou týdně udělám čas a ke koníkům vyrazim. Těch historek s koníkama je spousta, ale to nejdůležitější jsem už asi řekla. Takže doufám, že moje stránky budete sedovat. Když jo dozvíte se hodně věcí z mého minulého i ninějšího života. Papa Nicky
. V roce 1996 za tátou přišel pan Koťátko, který se ho zeptal zda by ho mohl odvézt na Mistrovství České Republiky v Rodeu, které bylo u Hradce Králové. Táta souhlasil a tím to všechno začalo. V roce 1997 jsem se poprvé posadila na koňský hřbet. Bylo to na rodeu shodou okolností opět v Hradci Královém a to na koni pozdějšího kamaráda táty Jimmyho Magury. A pak už stačilo jen málo a my jsme měli našeho prvního koně. Byla to kobylka Anglického Polokrevníka a měla asi 170cm v kohoutku. Asi po týdnu co jsme si jí přivezly domů začala kulhat. Mysleli jsme si, že někde jen špatně šlápla, ale ukázalo se že bývalá majitelka jí nohy napíchala a proto vypadala tak zdravě. Rodiče jí platily veterináře ale nebylo to nic platné peníze docházeli a tak jsme jí museli prodat. Táta se zařek, že koně už mít nikdy nechce. Ale v roce 1999 táta musel jet na služební cestu na Moravu kde měl za úkol vybrat a přivézt tažného koně plemena Norik pro majitele firmy, u které táta pracoval. Při návštěvě hřebčína v Makově u Olomouce se vhodný kůň pro firmu nenašel, ale zato ve výběhu kde byli parkuroví koně. A tam byla i naše druhá kobylka. Tyto klisny byli vyřazeny z chovu a jak táta říká měli zaplacené jízdenky směr Itálie. A tam se našla i naše druhá kobylka tentokrát Českého Teplokrevníka. Byla to hnědka s býlímy podkolenkami a měla asi 183 cm v kohoutku. Začali jsme jí říkat Indie. Indinka uměla všechno a byla tak hodná, že když mi bylo pět let tak jsem jí ležela pod nohama, běhala mezi nohama osmičky, dávala jsem si její těžkou nožku přes rameno a nejradši se opírala o její zadní nohy. Když jsem na ní chtěla vylézt bylo to docela složitý, kvůli její velikosti, ale to bych nebyla já abych si neporadila. Ve stáji byl velký kamenný žlab po kterém jsem naší milé kobylce vyšplhala na krk a pak přeručkovala na záda. A mohla jsem vyrazit. Z nějakým sedláním jsem si hlavu nelámala. Ale potom taťka začal podnikat a na koníka bylo pořád míň a míň času tak jsme byli donuceni ho prodat. Teď má Indinka pod sebou tři hříbátka a snad si žije dobře. Na koně jsem se od šesti let neposadila ale když mi bylo asi tak třináct začala jsem chodit k tátovému kamarádovi Martinu Koťátkovi na Ranch Double M kde jsem poznala moc hodný lidi a začala znovu jezdit. Teď si minimálně jednou týdně udělám čas a ke koníkům vyrazim. Těch historek s koníkama je spousta, ale to nejdůležitější jsem už asi řekla. Takže doufám, že moje stránky budete sedovat. Když jo dozvíte se hodně věcí z mého minulého i ninějšího života. Papa Nicky
:-P
(NickyNewman, 11. 3. 2009 10:19)